Na začátek jedna úvaha: žádné barvy neexistují. Vše je jen otázkou různé frekvence světelného záření. To se ale těžko přijímá, jelikož svět, ve kterém žijeme, je plný barev. Jak se tedy barvy tvoří, jak to, že jsou různé předměty různě barevné?
Ve vesmíru existuje spousta druhů elektromagnetického záření. Například rádiové, infračervené, viditelné, ultrafialové, rentgenové či gama záření. Jen malou část jsme schopni vidět. Přibližně vlnové délky z intervalu 390–760 nm. Různé frekvence světla vidíme jako barvy, od červeného světla s nejnižší frekvencí a nejdelší vlnovou délkou po fialové s nejvyšší frekvencí a nejkratší vlnovou délkou.
Modely míchání barev
Aby to nebylo tak jednoduché, je nutné rozlišovat mezi barevným zdrojem světla a mezi předměty, které samy nesvítí, ale světlo odrážení.
Aditivní míchání barev
Začneme se světelnými zdroji. To je nejsnazší vysvětlit na semaforu, nebo na baterce s barevným sklíčkem. Semafor nebo baterka jsou zdrojem světla. Proto nepotřebují, aby bylo kole nich nějaké jiné světlo, abychom je viděli. Prostě svítí samy o sobě.
Normálně to asi moc nevyužijete, ale jelikož barvu tvoří opravdu světlo, zkuste si malý experiment. Připravte si 3 svítilny a 3 barevná sklíčka nebo folie. Barvy budou: červená, zelená a modrá. Jděte třeba do koupelny, nebo do místnosti bez oken a zhasněte. Zkuste rozsvítit baterku s červeným světlem.
Pokud svítíte na stěnu, která je normálně bílá, bude teď červená. To není nic divného. Přidejte třeba zelenou svítilnu – stejná zeď bude zelená. A teď kouzlo – překryjte částečně oba kužely světla. V místech, kam svítí obě barvy, bude najednou zeď žlutá!
A nejzajímavější je, když se přidá i modrá barva světla – spolu s červenou vyrobí světle fialovou a spolu se zelenou pak azurovou. Pokud se vám podaří zkřížit všechny 3 světelné kužely na jednom místě, uvidíte prostě bílou zeď – vyrobili jste bílé světlo.
To, co vám děje na stěně, se vlastně odehrává při tvorbě barev na monitoru počítače. Možná jste slyšeli zkratku RGB, což pochází z anglických názvů třech základních barev – Red, Green, Blue. Jde o základní barvy – Červená, Zelená a Modrá, jejichž mícháním lze vyrobit jakýkoli jiný myslitelný odstín barvy.
V případě aditivního míchání barev tedy začínáme s plně černou barvou – žádné světlo – a přidáváním dalších odstínů vyrábíte stále světlejší odstíny až k bílé.
Subtraktivní míchání barev
V praxi se většinou setkáváme se subtraktivním mícháním barev. Čili místo světel pracujeme s barvami. Nejlépe to znázorníme na obyčejných vodovkách.
Vzpomínáte si, jak jste ve škole na hodinách výtvarné výchovy pracovali s vodovkami? Měl jste 6, možná 10 barviček a s těmi jste si museli vystačit. Vedle stál kelímek s vodou na oplachování štětců. Nejdříve jste třeba malovali azurovou oblohu. Hotovo? Šup, vypláchnout štětec! Jaká byla potom voda? No světle modrá.
A teď žluté sluníčko a pak zase štětec do kelímku s vodou. Voda se změnila. Už nebyla modrá, ale nebyla ani žlutá. Spíš tak trochu zezelenala že?
A s každou další barvou, kterou jste ze štětce vymyli, byla voda tmavší a tmavší, až nakonec byla temně šedivá.
V subtraktivním modelu míchání barev totiž fungují barvy opačně, než je tomu se světly. Začínáme s bílým papírem a mícháním dvou základních, dostanete vždy tmavší odstín.
Je zajímavé, že takto nikdy nedostanete černou barvu. Když si prohlédnete obrázek výše, zjistíte, že ve středu, kde jsou smíchány všechny 3 barvy, není černá, ale taková hodně tmavá šedivá. Je to dáno fyzickým omezením barev. Ty obsahují různé nečistoty (myšleno na molekulární úrovni), a tak to, co se nám zdá jako dokonalá nejžlutější barva, by ve skutečnosti mohlo být ještě žlutější, kdybychom použil světlo místo barvy.
Tak, jako existuje zkratka RGB pro míchání světel, tak existuje i zkratka CMYK pro míchání barevných inkoustů. Hlavně ve spojení s tiskárnami. Opět jde o zkratky barev – Cyan, Magenta, Yellow a blacK, čili azurová, purpurová a žlutá. Ta černá je tam přidána právě proto, aby bylo možné docílit správných odstínů zejména ve stínech.
Je zajímavé, že CMY barvy jsou vlastně výsledkem míchání RGB barev a naopak. Jde vlastně jen o posunutí na barevném spektru:
Proč jsou předměty barevné?
Vnímání barev je možné díky různým vlnovým délkám světla. Pokud světlo obsahuje všechny viditelné vlnové délky, pak jej vnímáme jako bílé. Není úplně snadné určit, co je vlastně opravdu bílé světlo, stejně jako není možné přesně říct, že je nějaký předmět naprosto černý. Ale pro zjednodušení řekněme, že slunce prostě svítí bílým světlem.
Jestliže ale ve světelném zdroji nějaká frekvence převažuje, zdá se nám světlo barevné. Například ty baterky s barevnými foliemi by takto fungovaly. Nebo žlutě plápolající oheň.
Barevnost předmětů je dána tím, jak světlo buď pohlcují či odrážejí. Nějaké vlnové délky dopadajícího světla se neodrazí, jiné ano. Není to takhle jednoduché, protože i část světla, které se odrazí, může změnit svou frekvenci a vlnovou délku. Zejména u poloprůhledných předmětů se světlo chová nepředvídatelně. Jestli jste někdy nechali světlo procházet skleněným hranolem, víte, o čem je řeč.
A to mluvíme jen o tom bílém světle. Teď si představte, že máte zneškodnit bombu přestřihnutím červeného drátu. Nesmíte přestřihnout černý. Jenže je noc a vy máte jen zelenou světlici. Jakou barvu bude nakonec mít ten drát, co máte přestřihnout? Klidně si to zkuste v té koupelně.
Vnímání barev u různých lidí je navíc zcela subjektivní. Tato odlišnost je nejvíce patrná při porovnání různých kultur. Lidé, kteří vyrůstají v rozdílných kulturních prostředích a mluví rozdílnými jazyky mají často rozlišný počet termínů, kterými označují jednotlivé barvy.
Navíc i vypěstovaná citlivost na určité barevné spektrum může být odlišná. Třeba obyvatel pralesa bude lépe rozlišovat mezi různými odstíny zelené.
Svět je krásně barevný
Nakonec tedy lze říci, že barvy existují. Stačí se jen shodnout na tom, co jsou vlastně barvy zač. U malování podle čísel se můžete setkat se spoustou barev. Výhodou je, že je už nemusíte nijak míchat – vždy dostanete přesně ty odstíny, aby váš obraz byl dokonalý.
Někdy příště bychom si mohli říct, jak správně barvy kombinovat – v bytě, v šatníku, na obraze vlastní mandaly apod.